Jak jsem přežila reparát

Zdravím po dlouhé době! Už jsou to skoro dva měsíce, co jsem nenapsala žádný článek. Konečně jsem se k tomu dostala a budu se snažit zase trochu psát. Doufám, že pokud jste měli prázdniny, tak jste si je pořádně užili a děkuji za skvělé tipy proti nudě! Teď vám chci ale povědět, jak jsem přežila reparát...

Ráno jsem vstala v pět hodin a k snídani snědla misku müsli. Rychle se oblékla a moje drahá máti byla tak skvělá, že mě dovezla na vlakové nádraží. Do školy jsem dorazila hodinu před zkoušením, takže jsem měla dost času, abych si naposledy zopakovala učivo. Po několika minutách jsem začala být ve stresu a hrozně mě z toho rozbolelo břicho. Proto jsem si řekla, že se musím uklidnit, a tak jsem si otevřela sociální média a snažila se odreagovat.

Prvním stresovým faktorem který mě rozhodil bylo, že do zkušební třídy chodili učitelé, kteří podle informací na stránkách školy, neměli být naši zkoušející. Mezi nimi byl i můj třídní učitel, který mi objasnil, že ti učitelé se nemohli dostavit. Druhým stresovým faktorem bylo, že začali zkoušet čtvrt hodiny předem. A posledním faktorem bylo, že jsem byla zkoušena jako první.

Třídní učitel se mi snažil pomoci lehkými otázkami, které mi však stejně moc nepomohly. Nakonec jsem ale byla přesvědčena, že mé “žvejkání” ve třídě nebylo tak špatné a čtyřku si zasloužím. Jakmile jsem vyšla ze třídy, ihned ze mně opadl strach a nervozita. Také se na mě nalepily kamarádky, které mezitím přišly, aby mě v ten hrozný den podpořily. Další hodinu jsem v nevědomosti čekala na výsledky, které mi třídní oznámil poté, co byly vyzkoušeny všechny dívky z naší třídy. Naštěstí mě čekaly dobré zprávy, což však nemohu říct o jedné z dívek, které tam byly se mnou.

Dokonce jsem se dozvěděla, že pokud reparát nesložíte, musíte si podat žádost o opakování ročníku, kterou ředitel/ka nemusí vůbec přijmout a vy jste tak odsouzeni přestoupit na jiný obor či školu.

Po několika dalších objetí, radostných i smutných slz a šťastných shledání s dalšími kamarádkami, jsme společně vyrazily na jídlo do nedaleké čínské restaurace. Poté jsme zamířily do parku a několik hodin tam jen tak ležely na spacácích a užívaly si společného času.

Pokud jste také dělali reparát, doufám že se vám to povedlo. Musím říct, že bych nikomu tuhle situaci nepřála. Je to psychicky velice náročné. Taková tedy byla má zkušenost, kterou už nikdy nechci opakovat.