Nevydařené narozeniny

Jako ve většině případech za mé neštěstí může škola. Před týdnem jsem se kvůli špatným známkám pohádala s oběma rodiči. Chápejte, je konec školního roku a pokud vím, že mi pětka nezhorší průměr, tak se na test prostě nenaučím. Na střední si musíte vymyslet taktiku jak projít do dalšího ročníku. To teď mám bohužel na vlásku, jelikož z jednoho předmětu propadám. Ale to si necháme na příště. Abych se vrátila zpět, rodiče na mobilní aplikaci Bakalář sledovali počet stoupajících pětek, jenž na mou obranu nebyl tak velký, a s tím se na mě "vrhli". Ovšem je nenapadlo podívat se na známku, kterou na konci roku dostanu.

Hádka o tento stupidní problém vyvrcholila tím, že mi má matka zakázala na Prague Pride, který je pro mě velice důležitý. V průběhu týdne jsme po uzavření absence se spolužačkami zatáhly praxe a vyrazily po dlouhé době strávit dopoledne do obchoďáku. Znáte ten pocit, když vejdete do obchodu s oblečením a mezi těmi věcmi najdete jeden skvělý kousek, za který prostě nemůžete ty peníze utratit? Jo, tak tohle se mi stalo asi 5x. V posledním obchodě jsem se neudržela. Má peněženka byla lehčí o dvě stovky a můj batoh o jedno skvělé tričko těžší. (Hodím sem fotku.)

Když jsem se po týdnu vrátila z Prahy zpět domů, atmosféra byla překvapivě přívětivá. Jako kdyby rodiče na naši hádku zapomněli. To jsem si myslela, dokud mi nepředali můj dárek. V dárkové taštičce s modrou stuhou se nacházelo několik sladkostí, záložky do knížky a barvy na obličej.

Já: "Děkuju, to je super. Ty barvy se hodí. A jak tě vlastně napadlo mi je koupit?"

Máma: "Řekla jsem si, že je určitě využiješ."

Já: "No já bych je určitě využila. Třeba na ten Prague Pride co jsi mi zakázala."

V tu ránu byla příjemná atmosféra v tahu. Raději jsem proto zalezla do svého pokoje a celý večer strávila sledováním BBC. Sobotního rána, přesně na mé narozeniny, jsme byli pozváni na oslavu strýcových narozenin, které má den přede mnou. Můj táta je druhým povoláním bubeník a zrovna měl naplánované hraní v Českých Budějovicích. Takže jsme nejprve vyrazili tam. Bylo mi příšerně špatně, na všechny jsem byla naštvaná a ještě k tomu "lilo jak z konve". Jedna věc mi ale překvapivě zvedla náladu.

Máma: "Já vím, že jsme ti k narozeninám nic moc nekoupili. Můžeme ale zajít do Music shopu a ty si tam vybereš nějaké tričko."

Se spadlou bradou jsem překvapeně přitakala. V malém obchůdku jsem mezi pánskými tričky našla jedno Green Day, které se mi opravdu líbilo. Bohužel neměli mou velikost a já odešla s prázdnýma rukama. Naštěstí jsem zalezla do knihkupectví Dobrovský a s radostí vyběhla s anglickou knížkou Good Omens od Terryho Pratchetta a Neila Gaimana.

Při neustávajícím dešti jsme ve večerních hodinách konečně dorazili ke strýci, kde to probíhalo přesně jak jsem si myslela. Měl pozvaných spoustu přátel, ze kterých jsem nikoho neznala, a všichni už byli "na mol". Po odmítnutí několika drinků alkoholu se slovy; "Ještě mi není osmnáct," jsem se uchýlila do kouta a snažila se přelouskat náročnější slova v mé nově koupené knize. Mé vysvobození přišlo po dvou hodinách. Ihned jak jsem přijela domů, ulehla jsem do své postele a tvrdě usnula.

Snad příští rok dopadne lépe...