Život bez technologie

V dnešní generaci jsme zvyklí na technologii. Každý člověk má alespoň mobilní telefon, který se stal důležitou součástí našich životů. Jsme na technologii závislí, i když si to někteří nechtějí přiznat. Já sama jsem slovo “závislý” odmítala. Kvůli mému rozbitému telefonu jsem ale zjistila, že slovo “závislý” nemusíme myslet ve smyslu mobilních her, které nám vymývají mozky...

Svůj bývalý telefon Asus jsem věnovala bratrovi, který měl ten svůj rozbitý s tím, že si koupím nový. A tak jsem také udělala. Objednala jsem telefon po internetu a hned druhý den jsem ho měla doma. Fungoval skvěle... asi dva týdny. Poté se na telefonu rozbilo tlačítko a já se rozhodla ho reklamovat. Jsou tomu už dva týdny od podání reklamace.

Nějaký telefon jsem potřebovala, aby se mi rodiče či někdo z internátu/školy/práce mohl dovolat. Žádný telefon navíc jsme však doma neměli, a tak mi babička půjčila její “chytrý” Huawei kdo ví jak starý. Ani to nemělo pořádný android a uložiště mělo jen 8GB. Jediné co jsem si na něj nainstalovala bylo Spotify, Messenger, Gmail a Wattpad. Každá má akce trvala minimálně 3 minuty. Vždy když jsem chtěla napsat zprávu, musela jsem být velice trpělivá, ale ve finále jsem alespoň tu zprávu mohla napsat. Nehorázně mě zařízení rozčilovalo.

Problém nastal, když jsem v pátek chtěla jen domů. Vlak mým směrem měl nějaké problémy na trati a vůbec žádný tudy nejel (ne do Prahy). Samozřejmě jsem sáhla po “chytrém” telefonu, abych si našla jiné spoje, ale bohužel jsem nemohla načíst ani IDOS. Začala jsem být dost hysterická a automaticky to volala mamce. Ta mi musela spoj najít na svém telefonu.

Díky mamce jsem se dostala na autobusové nádraží, na kterém jsem v životě nebyla a musela jsem hádat, u které z dvaceti pokladen si mohu koupit lístek. Naštěstí jsem to s pomocí milého pokladního zjistila. Bohužel nejbližší autobus byl plný, a tak jsem musela čekat tři hodiny na další. Když jsem k němu došla, byl už dávno přeplněný lidmi. Na jízdence jsem měla číslo sedadla, které jsem v autobusu za boha nemohla najít. Celou cestu, dvě a půl hodiny, jsem stála v přecpané uličce. Ještě k tomu se mi ukrutnou rychlostí vybíjel telefon a z nějakého důvodu se nechtěl připojit k powerbance.

Nakonec jsem cestu úspěšně přežila a přijela domů v pořádku. Co ale vyplývá z mého příšerného příběhu?

1.Kdybych neměla telefon, nemohla bych rodičům oznámit, že se nemám jak dostat domů. Poučení? Napište si důležitá telefonní čísla na papírek a dejte si ho třeba do peněženky.

2.V dnešní době telefon prostě potřebujeme. Ať už pro banality jako jsou písničky či sociální média, nebo pro důležité věci jako jsou mapy, IDOS, telefonování... Počítač je sice fajn, ale data na něm nerozjedete. (Pokud to jde, tak mi to určitě napište!)

3.Kdyby se můj telefon v průběhu cesty vybil, rodiče by si dělali starost, proč už dávno nejsem na zastávce. Pokud bychom vybourali, ani by se to nedozvěděli.

4.Pokud vlastníte chytrý telefon, určitě si nainstalujte aplikaci jménem Záchranka!

V hlavě jsem určitě měla spoustu důležitých bodů, které mě teď nenapadají. Děkuji za přečtení a rozhodně se nad tímhle zamyslete. Vždycky je dobré mít při sobě telefon, alespoň ten tlačítkový, protože staré “chytré telefony” jsou k nepoužití. Už se nemohu dočkat, až budu mít svůj telefon zpět.